O soše svatého Vendelína.

   V dávných dobách pásával na panství ovčák ovce. Měl velmi hezkou dceru. Tu si oblíbil zámecký pán. Ovčák varoval svou dceru a připomínal jí, aby si s pány nic nezačínala a od té doby jí hlídal. Dověděl se o tom zámecký pán. Dal ovčáka zavolat do zámku, kde byl mučen a utracen.Když přišel nový pán na zámek a dověděl se o této příhodě, dal tělo ovčáka pohřbít na pahrbek pod zámkem a postavit na hrob sochu svatého Vendelína, patrona ovčáků.

Tajná chodba na Šternberk.

   Nad Malenovicemi na svahu kopce Skalky stojí hrad. Byl mnohem krásnější než nyní a do našich dob se zachovala jen jeho nejpevnější část. Hrad byl od severní a východní strany obehnán valy, jejichž zbytky se na východní straně dosud zachovaly. Za valy se rozprostírá les zvaný Skalka, který směrem na Zlín přechází v kopec zvaný Šternberk, lidově pojmenovaný Štýmberk.
   Z původního hradu vedla tajná podzemní chodba až na Šternberk, kde byl v houští ukrytý východ. Když byl hrad obléhán nepřátelským vojskem, přešla část hradní posádky tajnou chodbou na Šternberk a padla obléhajícímu vojsku do zad. Když hrozilo nebezpečí, že bude hradu dobyto, prchli obležení chodbou na Šternberk a odtud se lesem dostali do bezpečí. Nyní je chodba sesutá a zasypaná a také její východ není k nalezení. Starší lidé vyprávěli, že při vykopávání pařezů v lese se mnohdy do tajné chodby propadli.

Tajemné dveře.

   Za bránou hradu pod věží je v koupě kámen jako čtverec a je nižší, do země zazděný. Dříve tam byl otvor a lezlo se do něj po žebři. Přišlo se do dosti velkého prostranství. Strop byl klenutý z pálených cihel a boky byly z kamení. V jednom boku jsou jakoby kvádrem zazděny dveře. Jednou se hrad opravoval a opravu prováděl stavitel Tabara z Napajedel se svými zedníky. Zbylé zdivo odváželi do té prostory a všimli si kvádrem zazděných dveří. Stavitel poručil zedníkům vylomit některý kvádr, aby se podívali, co tam je. Po několikadenní námaze se jim nepodařilo vylomit ani jeden kámen ve dveřích. Snad byly zataveny olovem. Tak zůstal otvor zahalen tajemstvím. Prostora před dveřmi se zasypávala při opravách starým zdivem, takže je nyní celá vyplněná rumoviskem.

O původu kapličky svatého Antonína za Malenovicemi u Kvítkovic.

   Od Napajedel se hrnula tlupa vojáků Kumánů a potkala otrhaného člověka na místě, kde stojí nyní kaplička. Nebyl to však trhan, ale zvěd. Tázali se ho, zda jsou v Malenovicích vojáci. On řekl, že nic neviděl. Ale vojáci ho vzali s sebou do Malenovic, aby jim ukázal cestu. Zavedl je nad hrad, kde na okraji lesa bylo nastavěných dřevěných figurín jako vojáků. Oni se k nim přihnali, protože mysleli, že jsou to vojáci. Zatím se ale na Kumány vyřítili z lesa opravdoví vojáci, kteří Kumány porazili. Zbylí Kumáni zvěda utratili. Vítězové postavili na tom místě, kde se zvěd setkal s Kumány, kapli svatého Antonína, neboť ten zvěd se jmenoval Antonín.

Svatá voda.

   V lese nad Malenovicemi, zvaném Kaménka, prýští čistý a svěží pramen dobré a pitné vody, které se říká svatá voda. Dnes je nad pramenem vystavěna kaplička panny Marie a opodál na kopci hezká chata, která bývala kdysi vyhledávanou sezónní lesní restaurací. Svatá voda se stala poutním místem a o jejím původu se vypravuje toto: Když přišli koncem IX. století na nedaleký Velehrad svatí věrozvěstové Cyril a Metoděj, zavítali také do naší krajiny, kterou vedla cesta do Uher. Kázali křesťanství a křtili naše pohanské předky. Mnoho jich pokřtili u tiché lesní studánky, které se od těch dob začalo říkat "svatá voda".

O kapličce u Svaté vody.

   Podle ústního podání, které se mezi lidmi zachovalo vypráví se, že studánka se jmenovala "Královská studánka" a to proto, že velkomoravský král Svatopluk když lovíval v těchto lesích vždy prý odpočíval u zdejší studánky. Jest to pravděpodobné, neboť Velehrad není odtud daleko.
   Podle vyprávění lidu má voda ve studánce kromě dobré a osvěžující chuti i léčivé účinky. Kaplička byla postavena roku 1853 jedním provazníkem z Napajedel, který byl slepý. Jednou na čísi popud vypravil se ku studánce, aby její vodou umyl své oči a stalo se, že po umytí vodou se uzdravil a nabyl opět zraku. Požádal proto pana hraběte Leopolda Šternberka, by mu dovolil u studánky postavit kapličku, což mu hrabě dovolil, ba dokonce i potřebný materiál mu daroval. Až do světové války bylo zvykem, že matky za uzdravení nemocných dětí nosili sem dětské košilky, které uvazovaly na stromy ve žlebě pod pramenem.