Salm - Neuburkové (1747 - 1804)

Část A
   Hrabě Jakub Arnošt odkázal svůj majetek svým dvěma synovcům: hraběti Karlu Otovi Salm-Neuburkovi a hraběti Aloisi Podstatskému. Oba dědici uzavřeli smlouvu, podle které hrabě Salm-Neuburk získal mimo jiné i Malenovice. Hrabě Karel Ota Salm-Neuburk se stal poměrně zámožným šlechticem, vykonávajícím významné politické funkce. V prosinci 1766 Karel Ota Salm-Neuburk zemřel ve Vídni. Veškerý majetek zdědil jeho syn Karel Vincenc, ten pokračoval v kariéře vysokého státního úředníka, kde dosáhl úřadu dolnorakouského vládního rady a později byl císařským tajným radou. Peníze plynoucí z malenovického panství a ostatních statků nedostačovaly požadavkům Karla Vincence, který lehce a nešetrně vydával peníze na nákladné vybavení zámků a okázalou reprezentaci. Nakonec byl celý majetek silně zadlužen. Hrabě Karel Vincenc umírá v únoru 1784 v Brně. Celkový majetek měl hodnotu 431 000 zlatých, ale dluhy činily 456 000 zlatých. Těžce zadlužené dědictví připadlo třem nezletilým dcerám hraběte. Arnoštce, Jindřišce a Antonii. Poručnické správy se ujal hrabě František Antonín Kherenhüller, bratr manželky Karla Vincence. Rychle se přistoupilo k zaplacení nejnaléhavějších pohledávek. Roku 1797 získává Malenovice jedna z dědiček Antonie, provdaná za hraběte Volfganga Černína. Hraběnka však žila převážně na zámku Vinoř u Prahy. Roku 1804 prodala vzdálené Malenovice za 660 000 zlatých hraběti Leopoldu Šternberkovi

Část B
Prastarý německý hraběcí rod, od poloviny 11. století rozdělený do dvou hlavních větví - Horní Salmové (v Lotrinsku) a Dolní Salmové (v Lucembursku). Z první větve pocházel hrabě Mikuláš II., slavný obránce Vídně při prvním obléhání Turky roku 1529. Ten vládl v Neuburgu a je praotcem vymřelého hraběcího rodu Salm - Neuburg. Jeho synové Julius I. a Mikuláš IV. Obdrželi v letech 1575 a 1576 inkolát v Čechách. Julius získal také území na Moravě včetně Velkých Pavlovic a přenesl tak svůj rod na Moravu. Jeho stejnojmennému vnukovi se dostalo u císařů Ferdinanda II. a Ferdinanda III. vysoké přízně, v roce 1635 se stal nejvyšším zemským sudím a v roce 1637 moravským zemským hejtmanem. V roce 1640 však rezignoval. Zemřel v roce 1655. Jeho syn Ferdinand Julius ( nar. 1650) se stal přísedícím zemského soudu a od roku 1674 krajským hejtmanem v Olomouci, kde také 3. 8. 1697 zemřel, aniž by zanechal potomka. Jeho ženou byla Anna, vévodkyně z Holstein - Sonderburgu. Ferdinand Julius určil svým dědicem svého bratrance Ernsta Leopolda. Jeho syn Karl Otto, c. k. komoří a tajný rada, krajský hejtman v Olomouci a přísedící zemského soudu zemřel 8. 12. 1766 zanechaje jediného syna Karla Vincence, který uzavřel mužskou linii rodu.

Erb: a) Rodový znak: Na červeném podkladě mezi devíti zlatými křížky (3, 3, 3) stříbrní lososi. Klenot: Na červeném pastýřském klobouku s bílým lemem nasazeni dva lososi ve tvaru rohů. Přikrývadla: červeno - bílá

b) Hraběcí znak: Čtvrcený štít, 1 a 4 rodový štít, 2 a 3 na stříbrném podkladě červený kondor (americký) držící zajíce. Dva helmy: I. Helm rodu, přikrývadlo: červeno - stříbrná, II. Kondor stojící na koruně: Přikrývadlo : červeno - zlatá
historický erb